Když se k nám nastěhují mravenci, není to zrovna to pravé. Což říkám hodně eufemisticky. Spíše by se to totiž dalo přirovnat k tomu, když se k nám přistěhují nějací cizí nepřizpůsobiví spoluobčané, pouze s tím rozdílem, že mravenci nejsou hluční a nepopíjejí nám tu. Jinak je ale jejich přítomnost u nás, tedy na místech, kde nemají co pohledávat, určitě nepříjemná a nežádoucí. Mravenci se nám totiž rozhodně nepřizpůsobují. Žijí si neustále po svém , čímž nám v mnoha ohledech vadí.
Když se k nám mravenci nastěhují, pochopitelně si tu v duchu svých nejlepších tradic postaví mraveniště. A starají se, aby toto bylo stále větší a větší. Takže jich tu přibývá a na stavbu použijí kdeco. Kvůli čemuž jsou schopni rozkousat i kdejaké vybavení, které doma máme. A nedá se jim to rozmluvit.
Když už tu mravenci žijí s námi, je běžné i to, že se pustí i do našich potravin, které tu máme uskladněné. Nepohrdnou ničím, k čemu mají volný přístup nebo k čemu se zvládnou prokousat třeba papírovým obalem. A my lidé pak takové potraviny musíme vyhodit, pokud se nám je nechce hodně pracně přebírat a zbavovat vetřelců, kteří jsou v nich.
A když mravence něčím naštveme? Pak nás dokážou i pokousat. Což by byla sice banalita v případě jednoho takového kousnutí, jenže pokud se na nás mravenci sesypou, je to už nepříjemné.
Takže je dobré, když necháme mravence někde ve volné přírodě na pokoji, ale u nás doma s nimi zatočíme. Jenže to není snadný úkol. Tolik jich nikdy nepochytáme a je pravděpodobné, že když jsou rozlezlí, ani nějaký postřik nepřinese stoprocentní účinek. Ale naštěstí se nám nabízejí i deratizační služby. A s pomocí profesionální deratizace mravenci vezmou za své. A pokud necháme profesionály, aby u nás doma mravence vyhubili, dobře uděláme. Tady nelze mít s mravenci ani špetku soucitu. Kde jsme doma my, tam by neměli být doma i oni.
